Vykuřovadla jsou s námi od nepaměti, tvoří významnou součást historie lidstva. Začalo to ve chvíli, kdy se první lidské bytosti setkaly s ohněm. Brzy zjistily, že nejde jen o teplo a ochranu, oheň vytváří také kouř, plný neznámých a tajemných vůní. A nebyla to jen pouhá vůně. Kouř dokáže ovlivnit lidské vědomí, uvolnit mysl, povzbudit tělo, navodit stav klidu nebo jej naopak povznést do změněných stavů vědomí. Ta jemná, stoupající substance směřující vzhůru k nebi se stala prostředníkem mezi člověkem a světem bohů, poselstvím, které se od pradávna neslo k božstvům sídlícím nad námi, jež se podle tradic nechávala těmito vonnými dýmy těšit a uctívat.
Z původně náhodného spalování se postupně vyvinulo cílené umění, lidé začali objevovat rozmanité materiály a jejich účinky. Už starověké Řecko mělo propracovaný systém znalostí o vykuřovadlech. Všechny velké civilizace starověku, napříč kontinenty, používaly vonné substance při obřadech i v každodenním životě: starý Egypt, kultury a kmeny Severní Ameriky, dávná Čína, Indie i africká společenství. Arabské země se proslavily produkcí nejvzácnějších pryskyřic – kadidla a myrhy, které putovaly do celého tehdy známého světa. Staří Římané je vyvažovali zlatem a s příchodem křesťanské éry získaly ještě větší význam, staly se nedílnou součástí duchovních rituálů. Evropané dokonce podnikali zámořské cesty, aby získali tyto vzácné a ceněné vonné poklady.
S obřadními tradicemi se přirozeně vyvíjela i léčebná stránka vykuřování. Nejstarší lékařské systémy jako je ayurvéda, tibetská i tradiční čínská medicína zahrnují rozsáhlé znalosti o léčebném účinku vůní. Dávné evropské spisy Hildegardy z Bingenu, Mathioliho či Agrippy z Nettesheimu popisují u většiny známých bylin také jejich využití při vykuřování.
S postupem času a rozvojem západní civilizace začal v Evropě zájem o vykuřovadla slábnout, jinde ve světě však ne. Asie, Jižní Amerika či Afrika si tuto tradici uchovaly dodnes. Vonné pryskyřice, byliny či dřeva jsou zde stále přirozenou součástí duchovního života i péče o tělo, duši a harmonii okolního prostředí.
A naštěstí i moderní svět se dnes znovu vrací k pradávným rituálům, v touze obnovit spojení s přírodou a Matkou Zemí, jejíž jsme nedílnou součástí.
