Vykuřovadla jsou s námi od nepaměti, tvoří významnou součást historie lidstva. Začalo to ve chvíli, kdy se první lidské bytosti setkaly s ohněm. Brzy zjistily, že nejde jen o teplo a ochranu, oheň vytváří také kouř, plný neznámých a tajemných vůní. A nebyla to jen pouhá vůně. Kouř dokáže ovlivnit lidské vědomí, uvolnit mysl, povzbudit tělo, navodit stav klidu nebo jej naopak povznést do změněných stavů. Ta jemná, stoupající substance směřující vzhůru k nebi se stala prostředníkem mezi člověkem a světem bohů, poselstvím, které se od pradávna neslo k božstvům sídlícím nad námi, jež se podle tradic nechávala těmito vonnými dýmy těšit a uctívat.
Z původně náhodného spalování se postupně vyvinulo cílené umění, lidé začali objevovat rozmanité materiály a jejich účinky. Už starověké Řecko mělo propracovaný systém znalostí o vykuřovadlech. Všechny velké civilizace starověku, napříč kontinenty, používaly vonné substance při obřadech i v každodenním životě: starý Egypt, kultury a kmeny Severní Ameriky, dávná Čína, Indie i africká společenství. Arabské země se proslavily produkcí nejvzácnějších pryskyřic – kadidla a myrhy, které putovaly do celého tehdy známého světa. Staří Římané je vyvažovali zlatem a s příchodem křesťanské éry získaly ještě větší význam, staly se nedílnou součástí duchovních rituálů. Evropané dokonce podnikali zámořské cesty, aby získali tyto vzácné a ceněné vonné poklady.
S obřadními tradicemi se přirozeně vyvíjela i léčebná stránka vykuřování. Nejstarší lékařské systémy jako je ayurvéda, tibetská i tradiční čínská medicína zahrnují rozsáhlé znalosti o léčebném účinku vůní. Dávné evropské spisy Hildegardy z Bingenu, Mathioliho či Agrippy z Nettesheimu popisují u většiny známých bylin také jejich využití při vykuřování.
S postupem času a rozvojem západní civilizace začal v Evropě zájem o vykuřovadla slábnout, jinde ve světě však ne. Asie, Jižní Amerika či Afrika si tuto tradici uchovaly dodnes. Vonné pryskyřice, byliny či dřeva jsou zde stále přirozenou součástí duchovního života i péče o tělo, duši a harmonii okolního prostředí.
A naštěstí i moderní svět se dnes znovu vrací k pradávným rituálům, v touze obnovit spojení s přírodou a Matkou Zemí, jejíž jsme nedílnou součástí.
